Jižní Morava

Sem vložte podnadpis

Jean Louis Raduit de Souches  nechal v této obci vzdálené napůl cesty od svého sídelního místa v Jevišovicích a tehdejším královským městem Znojmem odkaz spíše duchovního charakteru.

Rozvoj  Hlubokých Mašůvek je úzce spojen právě  s osobou Raduit de Souches, který se živě zajímal o zdejší léčivý pramen zvaný "Svatoňovec " či "Svatá studně". Zázračný pramen byl prý znám již v dobách předhusitských, nicméně až ukončení Třicetileté války zvýšilo zájem o poutní místa s případy mnohých uzdravení.

Stárnoucí maršál po návratu z posledního vojenského tažení roku 1674, z něhož přinesl vzácnou sošku z okolí Dinantu v dnešní Belgii, nechal pramen úředně prověřit listinou doplněnou svědectvími o uzdravení. Roku 1680 získal povolení od olomouckého biskupa na místě dřevěné kaple, která se zde již nacházela, vystavět malý kostelík. Aby zvýšil zájem o toto zázračné místo věnoval kostelíku výše zmiňovanou sošku  Panny Marie de Foi /psáno též Foy/.

Dle pověsti jí prý donesl z Belgie jako mladý a věnovala mu ji matka představená ženského kláštera za to, že je ušetřil od rabování.  Údajně ji nosil pod krunýřem, aby  ho  bitvách ochraňovala. Dvaceticentimetrová soška z bílé hlíny je též opředena pověsti, dle které se v roce 1609 našla v dubu, jenž byl původně určen ke stavbě lodí. Na místě nálezu byla postavena kaple a ze dřeva tohoto dubu byly zhotoveny další sošky a rozesílány do různách zemí a jednu kopii, jejíž stáří se odhaduje asi na 350 let, dovezl na Moravu právě Raduit de Souches.

Protože měl Raduit podnikavého ducha, nechal u zázračného pramene vystavět i menší lázně, jenž měly pět  kabin s dřevěnými vanami, dnes obytný dům č.p. 104.

Nad pramenem byla ve 20. století postavena vodní kaple a malá kolonáda s lunetami s příběhy ze Starého zákona o vodě. Je možné se zde vodou občerstvit.

O kousek dál nad lázněmi zřídil hostinec pro hosty, který byl v provozu ještě  po polovině 19. století (do roku 1866)  Dnes je to dům č. p. 1 , též hostinec ač v pozměněné podobě s místní cukrárnou s vynikajícími domácími zákusky.

V 19. století přicházelo do Hlubokých Mašůvek na hlavní pouť až 80 procesí a to i z Rakouska. Kolem poloviny 20. století byl kostel rozšířen dle projektu Theobalda Krátkého a jeho terasa osázena galerii českých světců.

I dnes jsou Hluboké Mašůvky jedním z nejvýznamnějších poutních míst na  Moravě.  Pouť se zde koná pravidelně každou sobotu v měsíci a ta nejvýznamnější je zde v červenci.

Poutní areál je rozsáhlý. Krom šededesáti obrazů poutních míst z ČR, Slovenska i z Rakouska, jenž jsou zavěšeny na stromech, tzv. Mariánská cesta, je zde  čtrnáct kapliček Křížové cesty, Boží hrob, socha Panny Marie z La Sallety, sedm kapliček Sedmibolestné cesty Panny Marie a v údolí nad pramenem je Lurdská jeskyně, kde se během poutí  konají mše svaté,

Zdejší lokalita je též  známá díky rozsáhlému neolitickému sídlišti a nálezem tzv. Mašůvecké venuše .

Zajímavosti

Po Třicetileté válce  se zesílená barokní zbožnost projevovala obzvláště kultem svatých a nesla v sobě slavnostní i teatrální aspekt. Mecenášství přispívalo k dobré pověsti pána a utvrzovalo jeho výsostné sociální postavení mezi poddanými. Raduit de Souches tak v zemi se silným mariánským kultem propagovaným vídeňským dvorem utvrzoval svou příslušnost k adminstrativní elitě země i svou loájálnost k dynastii,  která mu umožnila společenský vzestup. Naopak zeměpisný původ kultu Panny Marie de Foy mu mohl připomínat jeho frankofonní kořeny.

Podobným příkladem je případ jiné frankofonní  rodiny z rodu Buquoy, kteří v jižních Čechách v Lomci u Vodňaň nechali vystavět  kapli stejné patronce spojenou též se zázračnou pověstí. Mariánské kulty najdeme kromě Prahy  i a dalších místech, ale soška z Hlubokých Mašůvek je jedniný známý exemplář na Moravě.

Zbožné mecenášství Raduit de Souches nabádá k otázce jeho náboženské konverze. Vychován v kalvinistickém prostředí se ocitá ve službách katolických Habsburků. Nicméně sloužit v císařské armádě a ponechat si svou víru či dokonce sloužit v armádě nepřítele nebylo v té době větším problémem, viz příklad Albrechta z Valdštejna. Ke katolickým projevům ho vedl patrně  prozaičtější důvod, a to tzv. inkolát, tedy právo cizince nabývat majetek v cizí zemi. Vídeňský dvůr mu při získání Jevišovic stanovil podmínku přestoupit do tří let na katolickou víru.  Ovlivněn rozhovory s Martinem Středou za vypjatých situací v době obléhání Brna se  Raduit de Souches přestupu na katolickou víru nijak vnitřně nebránil.

O náboženském přestupu Raduit de Souches,  jakožto tehdejší významné osoby, neexistují oficiálně žádné přímé záznamy. Patrně se mohlo  jednat jen o zpověd dle katolického způsobu.

Jevišovice

Sem vložte podnadpis

• starý zámek - barokní sýpka - Nový zámek -
  

  městečko Jevišovice, severní část okresu Znojmo - cca 1200 obyv.

  zámeček

Starý zámek Jevišovice

Hlavním rezidenčním sídlem Jean Louis Raduit de Souches a ekonomickým i administrativním centrem jevišovického panství byl jevišovický zámek. De Souches ho koupil v roce 1649 za asi 92 000 zlatých a zahájil ranně barokní přestavbu zámku poničeného Třicetiletou válkou. Předtím ho vlastnili páni z Kunštátu, kteří se zasloužili o renesanční přestavbu původně gotického hradu. Po vymření posledního potomka nepřímé větve tohoto rodu, jenž byl mj. i potomkem českého krále Jiřího z Poděbrad, se roku 1647 stal majetkem císaře, který ho o dva roky později prodal právě Raduit de Souches. Tento nový majitel zámku svěřil stavební úpravy italskému architektovi Roniovi a osobně dohlížel na pokračování prací. Úpravy se týkaly zejména přízemí východního křídla a hradní kaple a pokračovaly do roku 1668. Další menší stavební úpravy probíhaly v roce 1680, jak o tom svědčí nápis nad vstupním portálem pocházející z roku 1686. Zámek si však zachoval hlavní podobu, kterou mu dal Raduit de Souches.

K nejvýznamnějším změnám za Raduit de Souches patří přestavba již zmiňované, téměř zničené, kaple zasvěcené původně Sv. Kateřině jako místo soukromých modliteb Raduit de Souches či členů jeho rodiny. Ke konci roku 1660 změnil její patrocinium na Sv. Ludvíka, svého osobního patrona, které bylo v tehedjším habsburském mariánském prostředí neobvyklé. Dodnes můžeme obdivovat hlavní oltář s portrétem Sv. Ludvíka sedícím na bílém koni jakožto velitele francouzských rytířů. Raduit de Souches tam mohl od roku 1672 dokonce pořádat každodenní mše kromě velkých křesťaňských svátků, jenž probíhaly ve farním kostele.

Zřízení soukromé kaple bylo výrazem tehdejší barokní šlechtické zbožnosti. Jiná frankofonní rodina, která se usadila na Moravě, Lescourant mj. též z La Rochelle, jejíž člen Jean Lecourant bojoval na Bílé hoře v roce 1620 a v roce 1655 povýšil na podplukovníka a velel části císařské posádky v pevnosti Olomouc, (dnes městě Unesco). V témže roce získal panství Štáblovice v opavském regiónu na severní Moravě a taktéž si ve své rezidenci nechal postavit soukromou kapli.

Rod de Souches si držel zámek až do roku 1736, kdy je Karel Josef odkázal svým dvěma dcerám a o pár let později je roku 1743 sjednotil jeho zeť hrabě Jan Ugarte. V majetku rodu Ugarte, tedy nepřímých potomků rodu de Souches, zůstal zámek až do roku 1879.

Od přelomu 19. a 20. století přestalo panstvo zámek obývat a využíval se pro hospodářské účely. Konfiskací v roce 1945 přešel do majetku města a dnes je využíván jako muzeum a je spravován Moravským zemským muzeem Brno.

Z dřívější slávy stojí za povšimnutí gotické a renesanční klenby a okenní ostění včetně již zmiňované kaple.

Mj. na zámku údajně žila i tajná láska Prokopa Diviše, vynálezce hromosvodu. (1754).

Nový zámek Jevišovice

Na přelomu 70. a 80. let 17. století nechal Raduit de Souches na jihovýchodním okraji města vystavět malý dřevěný pavilón jako barokní lovecký zámeček obklopený lesíky a zahradami. Dnes z něj bohužel nic nezbylo.

Noví majitelé, rod Locatelli, ho roku 1879 přestavěli na novogotický romantický zámek jako svoji rodinnou rezidenci, který se v nezměněné podobě dochoval dodnes. Obklopený rozsáhlým anglickým parkem a protkaný mytologickými sochami z poloviny 18.století od Lorenze Matielliho slouží dnes jako domov důchodců a je veřejnosti nepřístupný.

Barokní sýpka

V historickém jádru města se nachází bývalá barokní sýpka z první poloviny 18. století, kterou nepřímí potomci Raduit de Souches z rodu Ugarte využívali pro hospodářské účely. Dnes je využívána jako kulturní a sportovní centrum se stylovou restaurací.

Zajímavosti

Jevišovice

Roku 1871 se v Jevišovích poprvé na Znojemsku zpívala píseň " Kde domov můj" u příležitosti táboru lidu proti poněmčování.

Zajímavé je historické jádro města, řada soch, převážně z 18. století a farní kostel sv. Josefa z roku 1830.

K majetku Raduit de Souches

Majetek tehdejšího zámeckého pána byl na tu dobu značný, vzácné předměty, mince, nádobí např. fajáns z jižní Moravy, šperky mezi nimi mj. dvoje francouzské kapesní hodinky, vojenský arsenál např. francouzská mušketa, vzácná knihovna aj. Barokní móda pojímala rezidenční sídla jako místa reprezentace jejich majitelů. Turecká přítomnost v Evropě přinesla vlnu zájmu o zbraně z jihovýchodu. Mj. v paláci Raduit de Souches ve Vídni se našlo několik tureckých mečů a pistolí.

Nechyběly ani rytiny, mapy a obrazy jako např. plátno představující obléhání Brna roku 1645. V soukromém pokoji Raduit se nacházel např. portrét jiného generála císařské armády, a to Albrechta z Valdštejna ale i císařů jako např. španělské císařovny Markéty Marie Španělské.

Zámek Jevišovice v té době disponoval i lékárnou. Soukromá knihovna, kterou rod de Souches vlastnil patřila se svými 3000 svazky v pěti jazycích k jedné k z nejbohatších moravských knihoven 17. století, z čehož většina byla shromážděna právě za Raduit de Souches. Nejpočetněji byly zastoupeny francouzské knihy (cca 1250 titulů), pak italské, latinské, španělské a nejméně knih bylo v jazyce německém (cca 100 titulů). České knihy se nenašly. Převaha literatury ve francouzštině a minimum knih v němčině a žádné v češtině, tedy navzdory jazykovém prostředí, které ho obklopovalo, byl pro něj jeho rodný jazyk dominantní. Ostatně veškerá korespondence v němčině byla pouze jím podepisována s případnými poznámkami ve francouzštině. Inventář francouzských knih byl bohatý, od historie Francie přes životopisy slavných (Jana z Arku, Sv. Ludvík, Richelieu, Mazarin, Ludvík XIV aj.) přes filozicko-politické, klasickou literaturu (Rabelais, Corneille, Descartes) spisy až specializovanou literaturu jako např. vojenskou a to zejména týkající se dělostřelectva a opevňování. Víme, že Raduit de Souches byl považován za odborníka na pevnosti a opevňování a tedy nás to nepřekvapuje. Převahou děl ve francouzštině byla jeho sbírka na svou dobu velmi originální a ostrůvkem francouzské kultury v zemi, kde oficiální jazyky byla němčina a čeština.

Bohužel dnes se z této bohaté knihovny téměř nic nedochovalo.

O Jevišovice se staral i jinak, když v roce 1660 zřídil v pusté chalupě školu, kde se učilo česky.

Znojmo

Bývalé královské město Znojmo nacházející se na asi 20 km jižně od Jevišovic nese rovněž stopy po slavném maršálovi.

Roku 1663 koupil Raduit de Souches dům na dnešním Horním náměstí č. 9.

Dům je památný i tím, že zde roku roku 1805 po bitvě u Slavkova přenocoval císař Napoleon, což dokládá i  pamětní deska na jeho fasádě. A ač se o tom nápis již nezmiňuje, francouzský panovník zde pobýval i roku 1809 po bitvě u Znojma, respektive u Wagramu.

V přízemi je stylová napoleonská restaurace Napoleon.

Že by jednou fásáda připomínala i pobyt Raduit de Souches? Kdo ví..